V následujícím příspěvku předkládám v bodech to, co považuji za nejdůležitější v komunikaci s dívkami s Rettovým syndromem. Vycházím z článku Lindy Burkhardtové a z vlastní zkušenosti (doslovný překlad její práce přinesu, jakmile ho najdu……J).

Při komunikaci s dívkou s Rettovým syndromem (RTT) je dobré se zaměřit na vnitřní řeč dříve, než promluvíme.

V praxi to znamená, že se nejdříve soustředíme na sebe a na obsah sdělení. Chvíli počkáme „držíme“ tento obsah (myslíme si). Poté navážeme kontakt s dívkou a když cítíme, že nás vnímá (nebo že vnímá naši mysl, naše sdělení), teprve promluvíme (ukážeme fotku, symbol, nejčastěji oboje najednou). Jako bychom zkoušeli „mluvit beze slov“. Zní to jako hloupost, ale docela to funguje.

Je to srovnatelné s tím, jako když jsme v místnosti s osobou a myslíme spolu na stejnou věc.

Prodleva. K odpovědi potřebuje dívka čas, to víme ze zkušenosti. Čekáme na odpověď, „netlačíme“, neopakuje otázku. Dívka často odpoví sotva znatelně a podruhé už ji opakovat nechce. Když to nejde, nevadí, půjde to jindy. Nestresujme se. Není třeba to vzdávat. To asi všichni známe….

Motivace: nikdy nepracujeme drilem – nácviky komunikace! Komunikace musí mít vždycky nějaký zřetelný a konkrétní smysl pro dívku. „Co chceš? Co budeme dělat? S kým budeš sedět nebo chodit? Chceš ještě pustit zvukovou hračku? Chceš ještě obrázky? Už dost?“ Komunikace probíhá v situaci a za nějakým účelem. Zařídit to, to je pro učitele jedna z nejtěžších věcí. (známé i nové, jisté i pestré).

Po malých krocích, ale přitom stále kupředu. Dívka musí v jedné chvíli dávat při komunikaci pozor na řadu činností, které dělá zdravý člověk automaticky: podívat se na obličej komunikujícího dospělého, přenést pohled na kartičku s fotkou, kterou má v ruce, zaostřit pohled, rozlišit detaily, složit detaily do jednoho obrazu a přiřadit k němu význam, pamatovat si ho, přenést pohled na druhý obrázek, vnímat, slyšet, vidět – rozumět, vybavit si předchozí obrázek, porovnat si je a zareagovat. Je to spousta dovedností a velká práce. Není třeba se celý den na všechno ptát. Komunikace má být radost.

Je užitečné si všímat, které akce z uvedených činností už dívka umí a učit ji po malých krocích dál. Dívka má pracovat vlastním tempem. Teprve po mnoha opakováních se to naučí. Přitom ji nesmíme přetížit ani nudit.

Nezdarů si nevšímejme. Je normální, že dívka má „lepší“ a „horší“ chvíle. Důležité je, když zažijeme úspěch. To je základ.

Asi jsem napsala řadu věcí, které ze zkušenosti vnímáme a víme, zmiňuji je proto, že pro mne byla některá sdělení Lindy Burkhart potěšující (např. „že to jde, i když to nejde“, základem úspěchu při komunikaci je náš vlastní postoj: „Chci Ti rozumět a vím, že to půjde!“)

Mirka Tupá
SPC Zahrádka
leden 2014