ZŠ Zahrádka Praha
Žákyně s Rettovým syndromem v Základní škole Zahrádka v Praze 3
Základní školu Zahrádka v průběhu několika uplynulých let navštěvovalo 7 dívek s Rettovým syndromem (dále RTT). To je ojedinělá zkušenost vzhledem k výskytu dívek s RTT v populaci a díky ní jsme měli možnost se toho od našich žákyň s RTT hodně naučit.
V současné době dochází do naší školy 5 dívek s RTT a 1 dívka s Angelmanovým syndromem. Studentky pracují podle individuálního vzdělávacího plánu. Tento plán tým pedagogů a odborníků pravidelně obnovuje. Důležitá je úzká spolupráce s rodiči, která probíhá každodenně při předávání dětí a dvakrát ročně při schůzce nad vzdělávacím plánem. Vztahy s rodiči mají přátelský rozměr, setkáváme se při společných slavnostech a výtvarných dílnách. Děti mají možnost účastnit se výletů, je jim poskytována respitní péče, také díky úzké spolupráci školy s ICZ (Integračním centrem Zahrada- poskytovatelem sociálních služeb).
Jednou za rok nabízíme malé setkání rodičům dívek s RTT, a to také těm, jejichž děti nedocházejí do naší školy. Obsahem setkání bývá beseda o tom, co právě rodiče nejvíce zajímá.
Vzdělávání dívek s RTT je organizováno kombinací skupinového a individuálního vyučování. Žákyně mají program ve svém pokoji se skupinou dalších dětí s různým, převážně kombinovaným postižením a podle svého rozvrhu docházejí se svým třídním učitelem k individuální výuce a s ostatními pracovníky k dalším terapiím. Jsou to: fyzioterapie, ergoterapie, canisterapie, muzikoterapie, bazální stimulace, hippoterapie, vodní terapie. Se skupinou dochází žákyně do speciálně vybavených místností snoezelenu, muzikoterapeutické místnosti, případně zrakové místnosti.
Jedna dívka mladšího školního věku dochází s asistentkou pedagoga na hodinu týdně do běžné mateřské školy v blízkém okolí.
V tomto roce škola zakoupila 3 iPady, začínáme se tedy těšit na nové možnosti v rozvíjení komunikace našich žaček. Dosud jsme používali zvukové komunikátory, symboly, fotky a obrázky pro alternativní komunikaci. Žákyním jsou vytvářeny komunikační knihy a tabulky. Facilitovanou komunikaci u nás nepoužíváme, i když o ní víme. Mně osobně velmi pomohla zkušenost paní Lindy Burkhart, s jejímiž webovými stránkami jsem se seznámila.
Vzdělávání dívek s RTT je výzvou pro učitele i rodiče, zároveň je dobrodružnou cestou a hledáním. Začínající učitelé často tápou. Dívka s RTT potřebuje asistenta i promyšlený program a učitel podporu a dostatek vzdělávacích materiálů. Největší problém v naší zemi vidím v tom, že se učitelům, kteří učí dívky s RTT ve speciální (většinou) nebo i běžné škole (velmi zřídka), nedostane dostatečné podpory, že např. není dostatek peněz na asistenta pedagoga – všichni víme, že vzdělávání dívek s RTT je v tomto směru velmi náročné.
SPC – speciálně pedagogická centra v každém kraji a větším městě poskytují podporu dětem se speciálními potřebami – diagnostickou a metodickou. Velká přetíženost těchto center však vede k tomu, že odborník, který zde pracuje, často nemá dost kapacity tuto podporu žákyni a učiteli poskytovat. V každém městě je situace trochu jiná – někde má školu podporu větší, jinde ne zvela dostačující. Nezřídka sám rodič shání prostředky na osobního asistenta svého dítěte, který je s dítětem i ve škole. Vždy záleží na vynalézavosti konkrétních lidí v okolí dívky s RTT: ředitelé škol, pracovníci SPC, rodiče, místní úřady, sponzoři.
V tomto roce jsme zahájili projekt „Dobrá zkušenost při vzdělávání dívek s RTT“: Sdílíme své zkušenosti a posíláme si je navzájem emailem, můžeme porovnávat a obohatit vlastní zkušenosti. Do projektu se zapojilo několik učitelů i rodičů dívek s RTT z různých míst České republiky. Začínáme, ale již dnešní odezvy učitelů ukazují dobrý směr a dávají pocit povzbuzení i nové nápady při vzdělávání dívek s RTT.
Mgr. Mirka Tupá
V Praze, 4.12.2013
