Příspěvek na zvláštní pomůcku
Příspěvek na zvláštní pomůcku v sobě slučuje několik dříve poskytovaných klíčových příspěvků pro osoby se zdravotním postižením. Nárok na tento příspěvek má:
- osoba s těžkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí
- těžkým sluchovým nebo zrakovým postižením
Postižení musí mít charakter dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (stav trvá nebo bude trvat déle než 1 rok a její stav nevylučuje přiznání tohoto příspěvku.
Příspěvek je poskytovám osobám/dětem starším jednoho roku.
V některých případech je ale věkový limit vyšší:
- příspěvek náleží osobám starším 3 let, pokud jde o pořízení např. schodolezu, stropního zvedacího systému, schodišťové plošiny atd...
- příspěvek náleží osobám starším 15 let při čerpání příspěvku na vodícího psa
Příspěvek lze poskytnout i zpětně - na pomůcku, která byla zakoupena 12 kalendářních měsíců před dnem zahájení řízení o poskytnutí příspěvku. Podmínkou přiznání příspěvku je, že pomůcku plně ani částečně nehradí ani nezapůjčuje zdravotní pojišťovna.
Výše příspěvku na zvláštní pomůcku
- maximální výše příspěvku na jednotlivou pomůcku je 350 000 Kč, příspěvek může tvořit maximálně 90 % (nutná je spoluúčast klienta 10 %). U krajské pobočky Úřadu práce se dá požádat o snížení spoluúčasti - v tom případě se přihlíží k příjmům žadatele o příspěvek, příjmům společně posuzovaných osob, k celkovým majetkovým a sociálním poměrům a k míře využívání zvláštní pomůcky
- pokud je cena pomůcky nižší než 24 000 Kč, je příspěvek poskytnut pouze v případě, je-li příjem osoby a s ní společně posuzovaných osob nižší než osminásobek životního minima jednotlivce nebo minima společně posuzovaných osob
- součet vyplacených příspěvků na zvláštní pomůcku nesmí v 60 po sobě jdoucích kalendářních měsících přesáhnout částku 800 000 Kč (do limitu se započítává i příspěvek na zakoupení motorového vozidla)
Jak o příspěvek na zvláštní pomůcku požádat?
- Žádost o příspěvek na zvláštní pomůcku lze vyzvednout na ÚP nebo stáhnout z internetu (http://portal.mpsv.cz/forms)
- Žádost vyplnit a odnést na příslušný ÚP v místě bydliště
- K žádosti se přidává:
- doklad o výši příjmu žadatele o dávku a společně posuzovaných osob v rozhodném období (pozor - pouze v případě, že je cena pomůcky nižší než 24 000 Kč)
- o jaký druh zvláštní pomůcky jde
- doklad osvědčující cenu zvláštní pomůcky nebo její předpokládanou cenu.
Seznam druhů a typů zvláštních pomůcek, na jejichž pořízení je poskytován příspěvek na zvláštní pomůcku, je uveden v příloze č. 1 k Vyhlášce č. 388/2011 Sb. Lze samozřejmě zažádat i o jiné pomůcky, srovnatelné s těmi ve vyhlášce.
Již jste o pomůcku (která měla vyšší hodnotu než 24 000 Kč) žádali nebo právě žádáte a stalo se Vám, že vás při podání žádosti úřad vyzval, abyste prokázali své příjmy?
Pakliže ano, jedná ze strany úřadu o nezákonné jednání, jak se uvádí ve vyjádření Veřejného ochránce práv (ombudsmana) ze dne 19.1. 2011:
Úřady, které zkoumají majetkové poměry těžce zdravotně postižených žádajících o příspěvek na opatření zvláštní pomůcky, porušují zákon. Ten podobný postup neumožňuje, a to ani za předpokladu, že by žadatel podepsal souhlas se zjišťováním, shromažďováním a uchováváním takto citlivých osobních údajů v rámci správního řízení.
Zákon o sociálním zabezpečení a vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 182/1991 Sb. umožňují těžce zdravotně postiženým občanům požádat o poskytnutí peněžitého příspěvku na opatření zvláštní pomůcky, kterou potřebují k odstranění nebo zmírnění svého handicapu a která jim pomůže začlenit se do společnosti (umožní např. komunikovat s okolím, pracovat apod.). Příspěvek se přiznává nikoli proto, že je občan nemajetný, ale proto, že je zdravotně postižený. Rozhodující je vhodnost pomůcky a její přínos pro daný typ zdravotního postižení, nikoli „chudoba“ žadatele.
Ochránce se zabýval například případem neslyšících manželů, kteří žádali o příspěvek na opatření zvláštní pomůcky – osobního počítače, který jim umožní písemnou komunikaci, telefonování pro neslyšící a využití on-line tlumočnického servisu pro neslyšící. Úřad si nejprve vyžádal od svého smluvního lékaře posouzení zdravotního stavu, což je v rozporu se zákonem o sociálním zabezpečení, protože žadatel je zdravotně postižený držitel průkazu (II. stupeň – osoba těžce zdravotně postižená). Žadatel i jeho manželka pak museli úřadu poskytnout údaje o svých příjmech, úsporách na bankovních účtech, dotazováni byli na vlastnictví domů, bytů či rekreačních objektů, pozemků, garáží apod.
Ochránce zjistil, že takový postup je v rámci České republiky zcela běžný, ač pro něj není opora v zákoně. Pokud by žadatel údaje o majetku neposkytl, správní řízení by bylo zastaveno. Důležité přitom je i to, že rozhodnutí o poskytnutí či neposkytnutí příspěvku na zvláštní pomůcku a o jeho výši není možné soudně napadnout.
Úřady svůj postup, tj. prověřování majetku žadatelů, odůvodňují principem objektivního a transparentního rozhodování. Posouzení majetkových poměrů je podle nich jediným relevantním způsob rozlišení, komu a v jaké výši příspěvek na zvláštní pomůcku přiznat. Odvolávají se přitom na ustanovení § 73 odst. 1 zákona č. 100/1988, o sociálním zabezpečení.
Podle ochránce se jedná o chybnou interpretaci ustanovení § 73 odst. 1, které říká:
„Sociální péčí zajišťuje stát pomoc občanům, jejichž životní potřeby nejsou dostatečně zabezpečeny příjmy z pracovní činnosti, dávkami důchodového nebo nemocenského zabezpečení, popřípadě jinými příjmy, a občanům, kteří ji potřebují vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nebo věku, anebo kteří bez pomoci společnosti nemohou překonat obtížnou životní situaci nebo nepříznivé životní poměry.“I z jednoduchého gramatického výkladu je zřejmé, že spojka „a“ neoznačuje kumulaci podmínek, ale odděluje dvě rovnocenné skupiny občanů, kteří mohou o pomoc státu žádat. Pokud by výše majetku zdravotně postiženého měla být podmínkou pro přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku, bylo by to v zákoně jasně uvedeno, podobně, jako je tomu například u dávek pomoci v hmotné nouzi. V takovém případě by však právní předpis stanovil i jasná kritéria k vyhodnocování majetku pro účely správního rozhodnutí.
Pokud úřady argumentují vyhláškou MPSV č. 182/1991 Sb., a dovozují z ní, že je pouze na správním uvážení úřadu v jaké výši a zda příspěvek poskytne, nelze takový výklad akceptovat. Každé správní uvážení by se mělo pohybovat v zákonných mezích, v tomto případě však je problém především v tom, že zákon pro tyto dávky meze neurčuje. Nároky jsou upraveny pouze podzákonným předpisem. Ač tedy zákon zmocňuje Ministerstvo práce a sociálních věcí k úpravě „podrobností“, vyhláška č. 182/1991 Sb. pro tyto případy stanoví veškerá pravidla.
zdroj:
